Koledy k období Vánoc patří stejně neodmyslitelně jako vánoční cukroví nebo nejrůznější tradice a zvyky.
Název „koleda“ pochází podle názoru některých badatelů z latinského slova Calendae (kalendy), které označuje první lednové dny, během nichž se slavil slunovrat.
Koleda je píseň, kterou děti zpívají v období křesťanských svátků (kromě Vánoc také Tři králové a Velikonoce), když chodí pojednotlivých domech a zpěvem si koledují o výslužku v podobě jídla a sladkostí. Dnes si pod tímto pojmem většinou představíme vánoční písně. Jejich texty byly původně převážně náboženské, zejména v posledních několika desítkách let se ale běžně objevují i texty, ve kterých je náboženský prvek potlačen nebo zcela chybí. Vánoční album koled v moderním hávu pak má ve svém repertoáru takřka každý zpěvák populární hudby.
Vánoční koledy, které i v dnešní moderní době tvoří kulisu celého adventního období (dříve byly koledy spojeny jen s vánočním obdobím), mají svoje kořeny ve 13. století. Legendy praví, že autorem první koledy je František z Assisi (vlastním jménem Giovanni Battista Bernardone,známý také jako svatý František Serafinský).
Vánoce v křesťanském pojetí jsou ovlivněné řadou zvyků pocházejících z oslav zimního slunovratu. Lidé věřili, že vánoční koledy přinesou štěstí a hojnost do každého obydlí. Takzvaně na koledu se chodilo o Štědrém večeru (24. prosince), na svátek sv. Štěpána (26. prosince), na Nový rok (1. ledna) a na svátek Tří králů (6. ledna).
Vánoční koledy jsou součástí svátků snad ve všech zemích, kde se Vánoce slaví – v Německu, Anglii stejně jako v Česku, kde tato tradice začala vznikat již v předhusitských dobách. Mezi nejčastější náměty tradičních koled patří narození Ježíška a cesta do Betléma.
